4. čakra: Archetyp Matka - Kálí

Nejspíš budete souhlasit s tvrzením, že kdybychom hledali nejuniverzálnější a nejsilnější symbol mezi ženskými archetypy, byla by to právě Matka. Na světě neexistuje člověk, který by s ním nebyl konfrontován.

Matka

Ve své světlé podobě představuje hmotné vyjádření Života samého, mimochodem odpovídá ji slovanská bohyně Živa a antická Gaia.

Matka rodí, vyživuje, pečuje a podporuje.

Na rozdíl od Afrodity, která počne a porodí dítě, vtiskne mu svou božskou jiskru a jde zase o dům dál.

A na rozdíl od Hospodyně, která pouze pečuje, protože božská a vášnivá jiskra nutná k početí, ji jaksi chybí.

Matka spojuje oba předešlé archetypy a přerůstá je. Má v sobě Afroditinu vřelost a vášeň, dokáže zrodit život a má v sobě i laskavost a vytrvalost Hospodyně.

Jak takovým požadavkům dostát?

Především, je třeba si uvědomit, že Matka je ta, která neustále dává. A kde se dává, tam je nutno nejdříve přijmout. Protože, kde nic není, ani smrt nebere.

V ideální situaci je žena přímo a plně napojena na prvotní Zdroj. V tom případě nutnost obnovovat síly neřeší. Je totiž v neustálém flow a může dávat, kolik chce. Nikdy se nevyčerpá, protože božský Zdroj je nekonečný. Jenže, kdo z nás je plně osvícený? 😊

V případě, že touto vlastností nedisponujeme, budeme se muset napojit i na přízemnější zdroje energie. Je jich samozřejmě mnoho a zasloužily by samostatný článek, pro dnešek uvedu jen ty nejpodstatnější.

Začneme od základu a tím je naše fyzické tělo. Patří zde výživa, pohyb i hýčkání. Umím se o něj dobře postarat?  Cítím své tělo? Vnímám ho? Mám ho v úctě?

S tělem se samozřejmě úzce pojí pocit bezpečí a zajištění. A s těmito pocity přichází nespočet dalších otázek. Většinou se budou týkat našeho vnitřního muže. On je totiž ten, který chrání naše hranice. Jestli je uzdravený a silný, poznáme podle vlastních odpovědí.

Umím se postavit sama za sebe? Mám své vlastní výživné zdroje? Funguju v režimu "od výplaty k výplatě" nebo jsem ponořena v hojnosti? Umím se o sebe postarat?

A nakonec přichází pro tento archetyp asi nejpodstatnější série otázek. Souvisí s našim vztahem k nám samým se sebepřijetím a sebeláskou.

Jsem napojena na Gaiu? Jsem v respektu a smíření se svou vlastní matkou? Se svým životním příběhem? Se svým rodem? Zkrátka - a omlouvám se, že použiji největší klišé všech terapeutických vět, ale nedá se nic dělat - Mám se fakt ráda?

Není vůbec jednoduché se ctí ustát archetyp Matky. Je totiž jakýmsi pomyslným vrcholem lidství. A i když po něm následují ještě další archetypy ze sféry jemnohmotných úrovní, Matka zůstává na onom mystickém průsečíku horizontály a vertikály, na průsečíku těla a ducha.

A protože symbolizuje Život sám, nemůže jejím temným protikladem být žádný jiný archetyp, než Smrt.

Kálí

Bohyni Smrti známe i v jiných podobách, než jako čtyřrukou indickou ničitelku Kálí. Pro naše kraje to bude bezesporu Morana a pro staré Řecko potom Hekaté.

Smrt je nekompromisní, ničivá a po jejím příchodu nikdy nezůstane nic tak, jak bylo. Můžeme si být jisti, že vždycky v jedné ruce ponese Sílu a v druhé Změnu.

Ženu pod nadvládou tohoto archetypu poznáme velmi snadno. Žádné psychologické školení k tomu netřeba. Ono totiž tajfun, zničené trosky a spálené mosty dost dobře přehlédnout nejde. To vám potvrdí každý muž, který se s Kálí ocitl v konfliktu.

Destruktivní energie skrytá v tomto archetypu je obrovská. A co z ní vzejde, zůstává tajemstvím až do samého konce.

Někdy jsou následky jejího běsnění tak zničující, že po její návštěvě už skutečně nic smysluplného vybudovat nelze. Ze země spálené na troud už semínko nevykřešete.

Ale jindy je její řádění jedinou cestou, jak se pohnout dál. Kálí jediným aktem pohřbí to, co bylo a na čisté prázdné pláni může začít kvést nový život.

Plně integrovat archetyp Smrti do svého biopole je náročné a vyžaduje velkou dávku osobní odvahy a vyzrálosti.

Se Smrtí se totiž pojí obrovská zodpovědnost.

Dokážu bez výčitek přijmout fakt, že jsem nenávratně něco zničila? Dokážu si ustát všechny své prohry a hořké pády? Jsem srovnaná se smrtí - svou i svých blízkých? Dokážu skutečně ctít vlastní svobodu? Dokážu jít životem bez sebelítosti, pocitu oběti a obviňování sebe nebo druhých?

Pokud ano, pravděpodobně jste dokázali integrovat a přijmout velikou dávku Temnoty a všech těch nepříjemných kostlivců, které s takovou oblibou zamykáme do těch nejskrytějších skříní naší mysli.

A dobrá zpráva je, že s přijetím Stínu vždycky přichází nový příval tvořivé energie.

Odkud tato energie pochází?

Odnikud, je z nás. Byla vždycky naší součástí, jen ležela ladem, popřená a nepřiznaná, protože jsme se báli pohlédnout vlastní Temnotě a Moraně do očí.