Knihy

Hořkosladká vůně vanilky je historický román z Opavska, který se odehrává na konci 19. století.

Jednou z hlavních postav je Marie Fiedorová, živnostnice a matka třech synů, která vybudovala moderní podnik na výrobu oplatek, tedy předchůdce dnešní Opavie.

Román seznamuje čtenáře také s několika významnými osobnostmi Rakouského Slezska a nastoluje otázky, které jsou aktuální dodnes – otázku osobní svobody, vzájemného respektu či schopnosti po životních karambolech znovu povstat a najít nový cíl.

Železné katedrály jsou románem o naději a odvaze překročit svůj stín.

Odehrávají na konci 19. století v Nových Vítkovicích, v období průmyslového vzestupu.

Jednou z hlavních postav je Paul Kupelwieser a jeho snaha modernizovat hutě, vydobýt si úspěch mezi konkurencí a postavit město, které bude odpovídat požadavkům nové doby.

Kniha přináší zajímavý pohled na významné historické události a osobnosti, ale také na každodenní život lidí v Nových Vítkovicích.

Postavy, napříč společenským spektrem, se nebojí postavit osudu a navzdory těžkým časů hledají cesty, jak uskutečnit své sny.

Uroboros je příběh z mytických časů po zkáze Atlantidy. Možná se odehrává ve starém Egyptě, Sumeru anebo "kdesi na severu" a možná se odehrává právě dnes. Od starověku až po dnešní dny totiž lidé řeší stále tytéž otázky – jak milovat, jak umírat a jak pravdivě žít.

Připojuji recenzi jednoho ze čtenářů (Vladimír Pustówka, Bohumín)

Patřím ke generaci, která si ještě pamatuje nekonečné fronty před knihkupectvími, v rámci takzvaných knižních čtvrtků a vzpomínám si ještě na tu lačnost a touhu po každé knižní novince. Také patřím ke generaci, která se dočkala knižního blahobytu, kdy novinky jsou na trh vrhány s takovou rychlostí, že kdyby je měl někdo sledovat, asi by dříve nebo později skončil v léčebně pro duševně choré.

Proto, jako mnozí z mé generace, jsem se vrátil ke svým kořenům a jistotám, k Hrabalovi, ke Kunderovi, k Henrymu Millerovi, k Célinemu a dalším autorům po kterých jsme tehdy marně toužili. Tudíž, jak z výše uvedeného vyplývá, mám, k současným "novým" autorům a jejich knihám jistý despekt. A v tomto mém duševním rozpoložení se mi do rukou dostala knížka pro mě "nové" autorky Romany Vaverové Uroboros. A jak jinak, než s despektem jsem tento knižní titul začal číst. Leč záhy jsem byl rozčarován. 

"Nová" autorka se touto svojí knížkou suverénně postavila na úroveň mých starých bardů a šrajbrů. Duchovním rozpětím obsáhla velkou část známého (i neznámého) starověku a stylem a formou se přiblížila nejlepším vypravěčům vrcholného období románu 19. století. Mám-li Urobora přirovnat k některému z děl vrcholné literatury, ihned mě napadá Bulgakovův Mistr a Markétka. Četba románu Romany Vaverové byla pro mě stejně velkým uměleckým i mystickým zážitkem.

Pokud tedy někdo touží po opravdu hlubokém a náročném ponoru do lidské duše, pokud někdo dokáže ocenit umělecký styl a přitom hledá něco víc, než jen lacinou esoteriku, tomu letošní novinku z pera Romany Vaverové vřele doporučuji. A jestli Urobora dočtete až dokonce, dovíte se, to co už víte dávno, ale stále se na to zapomíná, že nad vším i nad bohy je LÁSKA.