Knihy

Jubilejní

Historický román Jubilejní začíná v roce 1908 a seznamuje nás s třemi neznámými mladíky, jejichž osudy se na okamžik protnou ve Vídni. Zatím nikdo netuší, nakolik jejich jména brzy ovlivní dějiny. Jsou jimi student architektury Ernst Korner, pozdější autor ostravské Jubilejní kolonie a dalších významných staveb, začínající malíř Oskar Kokoschka a neúspěšný adept studia výtvarných umění Adolf Hitler.

Další kapitoly přenášejí čtenáře z rakouské metropole na bojiště první světové války, do Ostravy, Prahy či Mnichova, aby vykreslily proměnu střední Evropy v bouřlivé první polovině 20. století.

Hořkosladká vůně vanilky

Hořkosladká vůně vanilky je historický román z Opavska, který se odehrává na konci 19. století.

Jednou z hlavních postav je Marie Fiedorová, živnostnice a matka třech synů, která vybudovala moderní podnik na výrobu oplatek, tedy předchůdce dnešní Opavie.

Román seznamuje čtenáře také s několika významnými osobnostmi Rakouského Slezska a nastoluje otázky, které jsou aktuální dodnes – otázku osobní svobody, vzájemného respektu či schopnosti po životních karambolech znovu povstat a najít nový cíl.

Železné katedrály

Železné katedrály jsou románem o naději a odvaze překročit svůj stín.

Odehrávají na konci 19. století v Nových Vítkovicích, v období průmyslového vzestupu.

Jednou z hlavních postav je Paul Kupelwieser a jeho snaha modernizovat hutě, vydobýt si úspěch mezi konkurencí a postavit město, které bude odpovídat požadavkům nové doby.

Kniha přináší zajímavý pohled na významné historické události a osobnosti, ale také na každodenní život lidí v Nových Vítkovicích.

Postavy, napříč společenským spektrem, se nebojí postavit osudu a navzdory těžkým časů hledají cesty, jak uskutečnit své sny.

Uroboros

Uroboros je příběh z mytických časů po zkáze Atlantidy. Možná se odehrává ve starém Egyptě, Sumeru anebo "kdesi na severu" a možná se odehrává právě dnes. Od starověku až po dnešní dny totiž lidé řeší stále tytéž otázky – jak milovat, jak umírat a jak pravdivě žít.

Připojuji recenzi jednoho ze čtenářů (Vladimír Pustówka, Bohumín)

Patřím ke generaci, která si ještě pamatuje nekonečné fronty před knihkupectvími, v rámci takzvaných knižních čtvrtků a vzpomínám si ještě na tu lačnost a touhu po každé knižní novince. Také patřím ke generaci, která se dočkala knižního blahobytu, kdy novinky jsou na trh vrhány s takovou rychlostí, že kdyby je měl někdo sledovat, asi by dříve nebo později skončil v léčebně pro duševně choré.

Proto, jako mnozí z mé generace, jsem se vrátil ke svým kořenům a jistotám, k Hrabalovi, ke Kunderovi, k Henrymu Millerovi, k Célinemu a dalším autorům po kterých jsme tehdy marně toužili. Tudíž, jak z výše uvedeného vyplývá, mám, k současným "novým" autorům a jejich knihám jistý despekt. A v tomto mém duševním rozpoložení se mi do rukou dostala knížka pro mě "nové" autorky Romany Vaverové Uroboros. A jak jinak, než s despektem jsem tento knižní titul začal číst. Leč záhy jsem byl rozčarován. 

"Nová" autorka se touto svojí knížkou suverénně postavila na úroveň mých starých bardů a šrajbrů. Duchovním rozpětím obsáhla velkou část známého (i neznámého) starověku a stylem a formou se přiblížila nejlepším vypravěčům vrcholného období románu 19. století. Mám-li Urobora přirovnat k některému z děl vrcholné literatury, ihned mě napadá Bulgakovův Mistr a Markétka. Četba románu Romany Vaverové byla pro mě stejně velkým uměleckým i mystickým zážitkem.

Pokud tedy někdo touží po opravdu hlubokém a náročném ponoru do lidské duše, pokud někdo dokáže ocenit umělecký styl a přitom hledá něco víc, než jen lacinou esoteriku, tomu letošní novinku z pera Romany Vaverové vřele doporučuji. A jestli Urobora dočtete až dokonce, dovíte se, to co už víte dávno, ale stále se na to zapomíná, že nad vším i nad bohy je LÁSKA.